Září 2008

zase Dinosauři

28. září 2008 v 17:12 | jara |  Dinosauři

Dinosauři měli štěstí. Na chvíli

Nebýt asteroidu nebo jiné přírodní katastrofy, která před 200 miliony lety způsobila globální vymírání, dinosauři by se nikdy nestali pány světa. Takže když o 135 milionů let později jiný asteroid jejich éru ukončil, neměli právo stěžovat si na nepřízeň osudu.
Paleontologové se až dosud domnívali, že dinosauři museli být něčím jedineční, když se jim podařilo zvítězit nad konkurenty a na desítky milionů let ovládnout planetu. Výzkum publikovaný v dnešním vydání časopisu Science ale ukázal, že dinosauři zřejmě nijak výjimeční nebyli. Měli prostě štěstí.
Zdatnější konkurenti
Před 200 miliony lety žily vedle sebe dvě velké skupiny archosaurů. Do jedné patřili dinosauři a ptakoještěři, do druhé paleontologové řadí předky dnešních krokodýlů. Ale tato druhá skupina tehdy byla mnohem rozmanitější. Patřili k ní dvounozí i čtyřnozí predátoři, neohrabaní býložravci i hbití všežravci všemožných tvarů a velikostí. Obývali podobná prostředí jako dinosauři a pravděpodobně jim konkurovali. Byli si s dinosauři tak podobní, že je si je v minulosti paleontologové občas pletli.
Porovnání více než pěti set znaků na fosilních kostrách ukázalo, že tehdejší konkurenti dinosaurů byli dokonce rozmanitější a početnější. "Kdybychom se ocitli v pozdním triasu před 210 miliony lety a měli bychom si tipnout skupinu, která jednou ovládne Zemi, žádný rozumný sázkař by si na dinosaury nevsadil," říká Steve Brusatte, jeden z autorů studie.
Katasrofa pro jedny, výhra pro druhé
Před 200 miliony lety ale Zemi postihla katastrofa, pravděpodobně dopad asteroidu. Druhou možností je intenzivní sopečná činnost vedoucí k nárůstu koncentrace CO2 v atmosféře a k dramatickým klimatickým změnám.
Výsledkem bylo masové vymírání, kterému padli za oběť téměř všichni konkurenti dinosaurů. Přežila jediná linie, předkové dnešních krokodýlů. Proč dinosauři uspěli, zatímco se jejich konkurenti poroučeli do učebnic paleontologie? "Nevíme. Ale předpokládáme, že v tom nebylo nic víc než prosté štěstí," říká Brusatte.
Pět katastrof minulosti
Před 440 miliony lety - v té době byl ještě život téměř výlučně mořský. V důsledku globálního ochlazení vyhynulo asi 65 % druhů.
Před 370 miliony lety - kvůli změnám klimatu, způsobeným možná srážkou s kometou, vyhynulo 72 % druhů.
Před 251 milionem let - zatím největší masové vymírání. Srážka s asteroidem nebo intenzivní sopečná činnost způsobila vyhynutí 90 % všech druhů.
Před 200 miliony lety - krátce poté, co se na Zemi objevili první dinosauři, vyhynulo (snad opět po srážce s asteroidem) 65 % druhů.
Před 65 miliony lety - nejznámější vymírání. Po srážce s asteroidem, jenž dopadl na poloostrov Yucatan, vyhynulo 62 % druhů, mimo jiné dinosauři.
Pro masová vymírání způsobená přírodní katastrofou je typické, že vymírání probíhá z velké části náhodně. Mnohdy vymřou druhy, které byly dosavadním podmínkám lépe přizpůsobené, zatímco dosud méně zdatné druhy se štěstím přežijí.
V poslední době se také ukazuje, že vzestup dinosaurů neproběhl tak rychle, jak se paleontologové domnívali. Měl dvě výrazné fáze. V době, kdy se dinosauři vyvíjeli paralelně se svými konkurenty ze sesterské skupiny (v období před 216 až 204 miliony lety), se objevily především velcí sauropodní býložravci, z nichž nejznámější je asi obrovitý brachiosaurus. Další dinosauři, například menší opancéřovaní býložravci nebo známí predátoři tyranosaurus a velociraptor, se objevili až po katastrofě, která smetla jejich konkurenty.
Kdyby příbuzní krokodýlů nepodlehli katastrofě, mohli Zemi ovládnout oni. A nebýt asteroidu, který o 135 milionů let později vyhubil dinosaury, neuvolnila by se pro změnu cesta savcům. Dnes bychom nejspíše připomínali malé, nenápadné "krysy" a třásli bychom se ve křoví strachy, že nás zašlápne mládě brachiosaura.

o5 dinosauři

28. září 2008 v 17:11 | majitel blogu |  Dinosauři
Proč dinosauři vymřeli?
Otázka masového vymírání na konci druhohor je téma, ke kterému se vědci často a rádi vracejí. Teorií na téma, proč dinosauři vymřeli, je celá řada. Některé jsou podpořeny plnohodnotnými důkazy, jiné jsou spíše úsměvné a zakládají se na spekulacích. K takovým může patřit myšlenka, že za vyhynutí dinosaurů je odpovědná nějaká zvláštní nemoc, téměř pandemie, která vyhubila veliké množství tehdejší fauny. Vědci však zatím nemají žádné důkazy, že by se v minulosti něco takového přihodilo. Byly sice nalezeny pozůstatky nemocných jedinců, kteří na svojí nemoc pravděpodobně zemřeli, avšak často se doba úmrtí neshoduje s dobou vyhynutí zbylých druhů.
Další, ne příliš populární a uznávanou teorií (či opět raději spekulací), je ta o "samozničení". Tvrdí, že během dlouhých miliónů let evoluce se dinosauři vyvinuli do takových tvarů, až nebyli schopní dál přežít. Jenže to nijak neodpovídá přírodnímu výběru, dle nějž přežije ten nejsilnější, nejlépe přizpůsobený. Proč by evoluce vytvořila živočichy neschopné života? Vědci, kteří zastávali/zastávají tuto teorii, poukazují, jakožto důkaz, na skupiny pachycefalosaurů, ankylosaurů, ceratopsidů a jiných, bizarně vyhlížejících živočichů z konce křídového období.
Tato teorie se nezdá být příliš pravděpodobná už jen proto, že dinosauři nebyli jedinými tvory, kteří tehdy vymizeli (ptakoještěři, mořští plazi, …), a kteří zdaleka nemuseli vypadat až tak bizarně. Ba naopak je jasné, že tyto "bizarnosti" byly veledůležitým aspektem pohlavního výběru, což dokazuje skutečnost, že během vývoje docházelo ke zvětšování a vývoji těchto "ozdob", a nikoli ke ztrátě, popřípadě redukci. Ve stejné době navíc vyhynula i většina dosud rostoucích druhů cykasů.
Snad nejvíc uznávanou a rozšířenou teorií je ta o katastrofě způsobené dopadem vesmírného tělesa na Zem. Tato teorie vznikla v osmdesátých letech dvacátého století, kdy dva američtí vědci, Luis a Walter Alvarezovi, poukázali na obrovské množství iridia nacházejícího se v sedimentech z rozhraní K-T. Podle jejich teorie dopadl na Zemi zhruba před 66,4 mil. let (některé údaje však hovoří spíše o 65 milionech let) gigantický asteroid o průměru přesahujícím 10 km. Tato teorie měla však jeden drobný "nedostatek". Pokud by na Zem spadl asteroid (a způsobil takovou katastrofu), někde by přece musel být nějaký kráter nebo alespoň pozůstatky po něm. Důkaz přišel v devadesátých letech. U mexického poloostrova Yucatán, objevili geologové pozůstatky po obrovském kráteru (Chicxulub), který odpovídal i přibližnou dobou dopadu.
Jak se ovšem zdá, tak onen vesmírný posel ve formě chicxulubského asteroidu nebyl jediným prorokem brzkého konce nadvlády druhohorních plazů. Výzkumy z Deccan Plateau v Indii podpořily někdejší domněnky, že na vyhynutí dinosaurů nesou vinu masivní vulkanické výlevy. Deccan Plateau, neboli Dekánská plošina, je geologický masiv vulkanického původu vzniklý zřejmě během pouhých 30000 let vulkanické aktivity. Francouzka Anne-Lise Chenet se svými kolegy zkoumala tento vulkanický masiv a dospěla k závěru, že na konci křídového období vulkán vychrlil velké množství lávy a prachu, které značně přispělo k zániku dinosaurů. Někteří vědci podporující tuto skutečnost se domnívali, že za ony výlevy byl vlastně odpovědný asteroid. Respektive, že na konci křídy se na zem zřítilo více jeho úlomků, a jeden z nich, Šiva, dopadl na Dekánskou plošinu a odstartoval tak vulkanický proces. Podle dalších teorií mohly vulkanickou činnost mimo místo dopadu způsobit i zemětřesné vlny, způsobené pádem asteroidu. Tuto teorii však Chenet se svým týmem zpochybnila, když zjistili, že vytvoření vrstvy iridia v Chicxulubu mělo své místo někdy v polovině dekánských výlevů.
Takže viníkem celé katastrofy byla zřejmě řada událostí, které proběhly v relativně krátkém, a jak se zdá, geologicky velice aktivním časovém úseku.
V roce 2008 byla publikována studie, zpřesňující dosavadní odhady doby vymření dinosaurů (katastrofu K-T). Vylepšená datovací metoda argon-argon s odchylkou pouhých 0,25 % určila dobu předělu druhohor a třetihor na 65 950 000 let (+-40 000 let).
Občas se také objevují vědecky nepodložené spekulace o možném dalším vývoji dinosaurů. Podle některých vědců by se někteří teropodní dinosauři změnili v inteligentní bytosti, tvořící kulturu a vlastní civilizaci - tzv. dinosauroidy. [zdroj?]

Přežití do třetihor?

Již dlouho vědci spekulují o možném přežití dinosaurů do paleocénu (nejstaršího období třetihor). Podle studie z roku 2007 (Fassett et al.) pak skutečně neptačí dinosauři kritickou hranici K-T přežili. Alespoň na území dnešního Nového Mexika a Colorada v USA, kde se jejich zkameněliny velmi pravděpodobně nacházely ještě před 64,4 miliony let (a přežili tak minimálně 1,1 milionu let po skončení druhohor). Podle jiných paleontologů však tyto údaje nejsou pravdivé a jedná se o křídové fosílie druhotně uložené již v třetihorním období. Přežití alespoň některých neptačích dinosaurů do paleocénu po dobu alespoň několika set tisíc let je nicméně velmi pravděpodobné.
Dlouho se předpokládalo, že žádní dinosauři nedokázali hrabat nory a dlouhodobě je obývat, což bylo pokládáno za jedno z vysvětlení jejich vyhynutí (zachránit se měli jen savci a plazi schopní "norování"). V roce 2007 však byl objeven malý dinosaurus druhu Oryctodromeus cubicularis, který prokazatelně dokázal hrabat nory. Takových druhů dinosaurů zřejmě i na konci křídy mohlo být více, takže možnost jejich přežití do starších třetihor se tak alespoň v teoretické rovině zvýšila.
Na druhou stranu, dinosauři zcela nevymřeli. Jedna skupina teropodů, ptáci, žijí na Zemi dodnes.

Pokračování dinosaurů

28. září 2008 v 17:08 | jára |  Dinosauři

Dinosauři

Skočit na: Navigace, Hledání
Jak číst taxobox
Dinosauři
Kostra triceratopse
Vědecká klasifikace
Říše:živočichové (Animalia)
Kmen:strunatci (Chordata)
Podkmen:obratlovci (Vertebrata)
Třída:plazi (Reptilia)
Nadřád:dinosauři (Dinosauria)
Řády
Dinosauři (z řec. deinos sauros - "strašný ještěr", někdy překládáno "hrozný plaz") jsou skupinou živočichů z třídy plazů, která dominovala živočišné říši přes 160 miliónů let v období druhohor. Objevili se ve středním triasu asi před 235 mil. let a vyhynuli před 65 miliony let na konci křídy. Poslední dobou se však objevuje názor, že někteří dinosauři mohli přežít i několik milionů let do starších třetihor (paleocénu) a vymřít až před zhruba 60 miliony let. Veškeré informace o dinosaurech dnes máme nicméně pouze ze zachovaných fosílií. Ptáci jsou ve skutečnosti pokračovatelé evoluční linie dinosaurů, jak v posledních dvaceti letech dokázaly intenzivní výzkumy. Podle některých paleontologů (Robert T. Bakker, John Ostrom, Jacques Gauthier ad.) jsou pak ptáci přímo malí, agilní dinosauři (důkazem pro tuto teorii je třeba objev opeřených dinosaurů v oblasti Liao-ning). Proto navrhli vyčlenit dinosaury úplně ze třídy Reptilia (plazi) a zahrnout je společně s ptáky do nové třídy Dinosauria. Dnes již je však důležitější kladistika nežli přesné určování taxonomických kategorií, proto se touto problematikou zabývá jen málokdo.

Obsah

[skrýt]
//

[editovat] Znaky dinosaurů

Dinosauři patří mezi diapsidní živočichy - mají dva spánkové otvory na upevnění žvýkacích svalů. Dalším typickým znakem, který odlišuje dinosaury od ostatních plazů je postavení končetin. U plazů jsou končetiny postaveny směrem do stran (např. krokodýli), zatímco dinosauří končetiny směřují přímo pod tělo (jako u savců). Přední končetiny byly obvykle kratší než zadní. Další významný znak je zvláštní stavba zadních končetin. Stehenní kost byla opatřena kulovitou hlavicí, která zapadala do pánevní jamky a umožňovala svislé umístění končetiny. Lýtková kost (fibula) byla na vnější straně mnohem tenčí než Holenní kost (tibia) na straně vnitřní. Dinosauří měli zuby zasazeny v jamkách, podobně jako krokodýli, u plazů vyrůstají zuby přímo z čelistní kosti. Dinosauři měli různý počet obratlů, které byly mnohdy duté. Žebra byla připojena dvěma kloubními hlavicemi. Stejně jako ostatní plazi byli dinosauři vejcorodí (přestože se již objevily teorie o živorodosti některých druhů). Jejich vejce ale nebyla kožovitá, jako u krokodýlů a želv, ale měla pevnou skořápku inkrustovanou minerálními látkami, podobně jako vejce dnešních ptáků. Povrch těla byl pokryt šupinatou kůží. U některých druhů, zejména velkých býložravců, se vyvinuly mohutné kostěné pláty. Existovali také četní opeření dinosauři, ze kterých se později, někdy během jurského období vyvinuli ptáci. V současnosti známe kolem desítky druhů malých dravých teropodů s pernatým integumentem (pokryvem těla), všechny pocházejí z oblasti Liao-ning v Číně.

[editovat] Rozměry

Podrobnější údaje o rekordních rodech najdete v článku Velikost dinosaurů a Dinosauří rekordy.
Dinosauři ze skupiny Sauropoda představovali největší suchozemské živočichy všech dob. Někteří zřejmě mohli dosáhnout délky až kolem 50 metrů (tedy o 20 metrů více, než dosahují největší velryby!) a hmotnosti přes 100 tun. Zatím největším dobře známým dinosaurem je rod Argentinosaurus, u něhož se předpokládá hmotnost 75-90 tun. Vážil tedy asi tolik, jako 15 dospělých slonů. Podobně velký byl i Puertasaurus. Některé izolované obrovské kosti naznačují existenci ještě větších dinosaurů (viz např. Amphicoelias - pravost Copeova nálezu je sporná, neboť jediný nalezený obratel byl ztracen). Na druhou stranu však existovali i velmi drobní dinosauři (např. dromeosauridi Microraptor nebo Epidendrosaurus, který je však často řazen k Avialae, tedy již k "ptačím dinosaurům" do čeledi Scansoriopterygidae, jejíž validita je diskutabilní), kteří dosahovali velikostí jen v řádu desítek centimetrů.

[editovat] Nejdelší dinosauři

Z důvodu nekompletnosti fosilního materiálu a skutečnosti, že nikdy nenalezneme skutečného rekordmana, nelze brát tabulky rekordů zcela vážně. Jsou zde nicméně indicie (znalost blízkých příbuzných, biomechanické studie), které nám dovolují byť přibližně určit délku, výšku či hmotnost zvířete. Dle těchto indicií by pak k nejdelším dinosaurům mohl patřit severoamerický rod Amphicoelias s délkou ?56-?62 m. K dalším obrům bez pochyb patřily rody Bruhathkayosaurus s ?28-?44 m (u tohoto rodu je však možné, že se jedná o zkamenělý kmen stromu), Puertasaurus s 35-40 m, Argentinosaurus s 30-37 m, Turiasaurus 30-39 m (dosud největší suchozemský živočich, jaký kdy byl na evropském kontinentu nalezen), Supersaurus s 35 m - ?40 m, Sauroposeidon s 29-34 m (s výškou snad 18 metrů nejvyšší dosud známý dinosaurus), "Seismosaurus" s 33 - 35 m, Paralititan s 26-35 m, Antarctosaurus s až ?40 m nebo Argyrosaurus s 18-?30 m.

[editovat] Největší draví dinosauři

Největší draví dinosauři (teropodi) představují společně s některými zástupci krokodýlů zároveň největší suchozemské dravce všech dob. Dlouhou dobu držel primát rekordního predátora známý severoamerický Tyrannosaurus, v 90. letech minulého století ho však překonal argentinský obr Giganotosaurus, který měřil necelých 14 metrů a vážil snad kolem 8 tun. Ani tento teropod však zřejmě nebyl největší, jak potvrzují nedávné nálezy. Dnes je držitelem velikostního primátu mezi teropody Spinosaurus.
K nejdelším bychom tedy mohli opět zařadit severoafrický rod Spinosaurus, jež se svými 17-?21 m neměl žádného přirozeného nepřítele (nepočítáme-li příslušníky stejného druhu). V závěsu za ním je pak rod Giganotosaurus s 13,5-13,7 m, Tyrannotitan s 13.4 m, Deltadromeus s 13.3 m, Mapusaurus s 12,8 m, Tyrannosaurus s 12,8 m nebo Carcharodontosaurus s 11,1-13.5 m.

[editovat] Inteligence

Za nejinteligentnější se obecně považuje druh Troodon formosus ze svrchní křídy Kanady, jehož encefalizační kvocient (EQ - vyjadřující poměrnou velikost mozku k stejně těžkému krokodýlovi) činil až 6,5. Troodon byl tak zřejmě stejně inteligentní jako dnešní šelmy a ptáci (a mnohem inteligentnější než dnešní plazi). Nedávno byl však změřen objem mozkovny jiného malého svrchnokřídového teropoda druhu Bambiraptor feinbergi (objeven v roce 1995 v Montaně, USA). Výsledek odpovídá téměř dvojnásobku hodnoty u troodonta (EQ 12,5 - 13,8). Navíc bylo zjištěno, že tento dinosaurus používal "vratiprst" a mohl tedy možná manipulovat s předměty. Většina dinosaurů (především býložravých) však zřejmě příliš vysoké inteligence nedosahovala. Objevily se nicméně fantastické vize, předpokládající vznik inteligentních dinosaurů za předpokladu jejich přežití konce druhohor - tzv. dinosauroidi.

[editovat] Zbarvení dinosaurů

Celkový vzhled hraje v životě zvířete velkou roli. Je nejen důležitou součástí sexuálního výběru, ale často slouží i jako ochrana proti predátorům, po případě jako maskovací úbor lovců. Dinosauři byli zpočátku představováni jako šedí tvorové bez jakýchkoli výrazných barevných znaků. Nicméně není důvod tento názor považovat za prokazatelný fakt. Stejně jako i dnešní fauna, byli zcela jistě i dinosauři barevnými živočichy. Vzhledem ke skutečnosti, že se nikdy nedozvíme, jakými barvami tito diapsidní plazi oplývali, lze na toto téma pouze spekulovat. Různorodost zbarvení záležela na způsobu života daného druhu. Zvíře žijící v lesích se z důvodu maskování jistě lišilo od tvorů obývajících volná prostranství. Pestrost byla určitě výhodou i během námluv, kdy si samice vybraly jedince, kteří je nejvíce imponovali. Vzhledem k přítomnosti peří u mnoha druhů dinosaurů je předpoklad zbarvení velmi pravděpodobný.

[editovat] Historie objevů dinosaurů

Kosti dinosaurů již prokazatelně znali staří Číňané kolem roku 300 n. l., kdy máme první písemný záznam o jejich objevení. Lze však předpokládat, že je místní obyvatelé znali již před zhruba dvěma tisíci lety. V některých oblastech Číny byly (a dosud jsou) tyto fosílie tak četné, že je místní mudrci a lékaři roztloukali na prach a používali údajně jako prostředek na mužskou potenci. V roce 2007 bylo navíc zjištěno, že mnozí venkované takto používají fosílie dinosaurů i v současnosti. Představa o množství zničených cenných pozůstatků pravěku je potom téměř děsivá. Staří Číňané věřili, že velké kosti patřili drakům a dali jim jméno konglong ("hrozný drak"). Také původní obyvatelé Severní Ameriky se již před mnoha stovkami (a možná tisíci) let setkávali s fosilními kostmi velkých vymřelých zvířat, včetně kostí dinosaurů (především na severozápadě USA a na západě Kanady). V Evropě byly velké kosti dinosaurů (ale i mamutů, jeskynních medvědů apod.) považovány za pozůstatky zvířat žijících před biblickou potopou.
První kvalitní písemná zmínka o dinosauří fosílii však pochází až z raně novověké Anglie a datuje se k roku 1676 (jiný údaj hovoří o roku 1677), jde však zatím jen o zobrazení bez odborného popisu (autorem byl tehdejší ředitel Ashmolean museum Robert Plot a jednalo se o část stehenní kosti teropoda megalosaura).
Prvním vědeckým názvem, přisouzeným fosílii dinosaura, byl taxon Rutellum excavatum, který použil Plotův nástupce ve funkci ředitele muzea, Edward Lhuyd roku 1699 k popisu zubu sauropoda cetiosaura (o skutečném zvířeti však neměl správnou představu).
Prvním opravdu vědecky popsaným dinosaurem byl tak opět Megalosaurus, popsaný roku 1824, avšak o dinosaury propukl zájem teprve po objevu jiného dinosaura, Iguanodona. V květnu roku 1822 nalezl doktor a nadšený paleontolog amatér, Gideon Mantell, v oblasti Tilgate Forest v jihoanglickém hrabství Sussex kus pískovce se zkamenělým zubem. Zub jej nadchl a tak pátral po dalších pozůstatcích záhadného živočicha. Měl štěstí a objevil další fosílie patřící stejnému druhu. Doktor Mantell dospěl k závěru, že se jednalo o obrovitého plaza a co víc, z tvaru a opotřebování zubů usoudil, že to byl o býložravec (býložravý plaz - to byla pro tehdejší biology věc nepředstavitelná). Nález doktora Mantella nebyl přijat vědci z Geologické společnosti v Londýně. Tvrdili, že se jedná o zub ryby, případně savce z diluvia. Byl dokonce varován profesorem oxfordské univerzity, Williamem Bucklandem, aby netvrdil, že nálezy pochází z pískovcových lomů oblasti Tilgate Forest, protože "v žádném případě nemohou být tak staré".
Eoraptor lunensis
Eoraptor lunensis
Sám Buckland popsal v roce 1824 z fosilních pozůstatků jež měl k dispozici (část čelisti, pánve, lopatky zadní nohy a několik obratlů) megalosaura (použil pouze rodové jméno). Popsal jej jako obrovitého dravého ještěra, přestože si všiml, že zuby jsou, podobně jako u krokodýlů, zasazeny v jamkách. Megalosaurus byl bez problémů akceptován vědeckou veřejností (a stal se prvním formálně popsaným dinosaurem).
Ale Gideon Mantell svůj boj nevzdával. Vydal se do Londýna, aby nalezené zuby porovnal se zuby v muzejních sbírkách plazů. Nenalezl ovšem nic podobného tomu, co měl v ruce. Shodou náhod se v muzeu potkal se Samuelem Stutchburym, který se zabýval studiem leguánů. Fosilní zub byl nápadně podobný zubům leguána. To byl pro Mantella konečný impuls a tak roku 1825 popsal býložravého plaza pod jménem Iguanodon ("leguání zub"). Tentokrát se mu už dostalo patřičného uznání. Do roku 1852 (kdy umírá G. Mantell) bylo známo již devět druhů vymřelých gigantických plazů, kteří se výrazně odlišovali od současných plazů. Proto Sir Richard Owen, první ředitel Britského muzea přírodních věd, navrhl, aby byli zařazeni do samostatné skupiny nazvané Dinosauria ("strašný ještěr").

[editovat] Počet dinosaurů

K roku 2007 je známo již přes 600 platných rodů (a kolem 1000 druhů) dinosaurů, přičemž je jisté, že zdaleka nejde o konečná čísla. Většina odhadů skutečného počtu dinosaurů se v současnosti pohybuje kolem 2000-20 000. V roce 2006 byla však publikována studie, podle které známe dnes 527 platných rodů a celkem jich existovalo asi 1844. Tento odhad je však velmi pochybný (nemluvě o zarážející "přesnosti"). Podle odhadů většiny odborníků totiž rozhodně neznáme více než pětinu všech kdysi existujících rodů. Zajímavé jsou počty Američana George Olshevského, který uvádí až 220 000 druhů (nikoli rodů). Olshevsky vychází z toho, že každých 4,5 milionu let se v průměru vymění jedna megafauna s počtem 6000 druhů. Během 165 milionů let by se tedy vystřídalo celkem asi 220 000 druhů (165 000 000 / 4 500 000 = 37 * 6000 = 220 000). Společně s ptáky (kteří patří mezi dinosaury do podřádu Theropoda) roste celkový počet známých rodů na zhruba 10 000 (z toho 9,300 tvoří dnešní ptáci). Další statisíce rodů by pak tvořili fosilní ptáci.
Rozvoji dinosaurů prospělo přečkání při velkém vymírání před 228 miliony let, kdy se zbavili mnoha konkurentů a také přečkání vymírání konci triasu před 200 miliony lety, kdy vymřeli hlavní konkurenti dinosaurů v triasu - "crurotarsánští archosauři" (archosauři skupiny Crurotarsi).[1]

[editovat] Český nález

V roce 2003 byl objeven také první český dinosaurus známý podle kosterních pozůstatků (předtím byla u nás objevena pouze fosilní tříprstá stopa malého dravého dinosaura z lomu "Děvět křížů" u Červeného Kostelce). V roce 2006 byly na stejném místě objeveny další kosti, pravděpodobně prstů nohy tohoto dinosaura. Během roku 2007 bylo oznámeno, že se údajně našly další otisky stop malého teropoda, patřící pravděpodobně stejnému druhu jako ta předchozí.

[editovat] Rodokmen dinosaurů

Dnes již převládá kladistické řazení (viz Fylogeneze dinosaurů na Wild Prehistory), nicméně pro potřeby Wikipedie zůstává zachována klasická systematika. Zatím nejnovější publikovaný fylogenetický strom z roku 2008 - viz [1](doprovodný článek v Proceedings of The Royal Society B - viz[2]).
Nadřád Dinosauria (= dinosauři; Owen, 1842) zahrnuje dva řády - Saurischia (= plazopánví; Seeley, 1887) a Ornithischia (= ptakopánví; Seeley 1888). Do těchto dvou řádů jsou dinosauři řazeni na základě stavby pánve.
Řád Saurischia zahrnuje dva podřády - Theropoda, mezi které patří všichni masožraví dinosauři; a Sauropodomorpha, mezi které patří sauropodi (Sauropoda), největší suchozemští živočichové všech dob.
Řád Ornithischia zahrnuje dva podřády - Thyreophora, mezi které patří všichni obrnění dinosauři a Cerapoda, mezi které patří heterodontosauriformové, jejichž vývoj kulminoval pestrou faunou svrchní křídy a ornitopodi, kteří zahrnovali veleúspěšné hadrosauroidy a iguanodontidy.
Znamení kříže (†) je použito u taxonů jejichž jedinci už vymřeli.

Dinosauři

28. září 2008 v 17:05 | Járy |  Dinosauři
Dinosauři
Image:Banner dinosauri.JPG

Portál Dinosauři

Úvod

Dinosauři lidstvo fascinují již dlouhá léta. Těžko dnes najdete člověka, který nikdy neslyšel o tyranosaurovi či triceratopsovi.
Taky jste si někdy položili otázku zda byli dinosauři teplokrevní nebo proč vyhynuli? Na některé z těchto otázek zde najdete odpovědi, na některé prozatím ještě ne. A proto se nebojte editovat - každý z Vás může přispět. Najdete-li něco, co můžete vylepšit (obsah, pravopis, formátování ...), tak to udělejte .
Pomozte udělat z Wikipedie hodnotný zdroj informací o dinosaurech!

Článek měsíce

Rekonstrukce vzhledu druhu Allosaurus fragilis
Allosaurus (z řeckého allos/αλλος "cizí", "neznámý" nabo "divný" + sauros/σαυρος "ještěr") byl popsán slavným americkým paleontologem z 19. století Othnielem Charlesem Marshem v roce 1877. Byl relativně blízkým příbuzným gigantických karcharodontosauridů, jejichž nejznámějšími zástupci jsou Giganotosaurus carolinii popsán Coriou a Salgadem v roce 1995 a Mapusaurus roseae, který byl popsán Coriou a Curriem v roce 2006 (oba z podčeledi Giganotosaurinae, vytvořené při popisu mapusaura). Nejužší společný klad, který zahrnuje allosaura (resp. Allosauridae) s karcharodontosauridy je nadčeleď Allosauroidea.
Naleziště
Fosílie tohoto rodu jsou známy z USA (státy Utah, Wyoming, Nové Mexiko a Colorado ze svrchnojurských sedimentů Morrisonovy formace, jejíž vrstvy se celkově nacházejí na území amerických států Wyoming, Colorado, Montana, Severní Dakota, Jižní Dakota, Nebraska, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona, Utah a Idaho, a kanadských provincií Saskatchewan a Alberta) a nově také z Portugalska (formace Lourinha), odkud je znám druh Allosaurus europaeus.

Obrázek

Příbuzní dinosaurů

Zajímavosti

Víte že…

Megaraptor namunhuaiquii
Atlascopcosaurus a Qantassaurus jsou dva australští dinosauři pojmenovaní po obchodech?
Therizinosaurus znamená "ještěr s kosou", protože drápy na jeho předních končetinách mohly dosáhnou délky až 1 metru?
… rod Monoclonius může být neplatný, protože jeho pozůstatky pravděpodobně patří jiným druhům rohatých dinosaurů?
… hnízdo vajec, podle kterého byl Oviraptor pojmenován jako "zloděj vajec", bylo ve skutečnosti jeho?

Úvod

28. září 2008 v 17:01 | majitel blogu |  Úvod

Ahojky lidi!!Tento blog bude o zvířatech a něco o přírodě...

Zjistíte tu spoustu zajímavých věcí.....

Určitě si to tu prohlédněte celý,doufám,že se Vám to bude líbit....

Zdravíím